Prijimacky a Rozlamana kanoj

V nedeli dopoledne jsme se vydali na cestu mistnim busem (350 czk) na petihodinovou cestu z Natalu na sever do druheho nejvetsiho mesta stejneho statu (Rio Grande do Norte) Mossoro na Zeovy prijimacky na magistra v oboru socialni vedy .) Cesta tradicne ve flisove bunde, navic nejaky muj predchudce vyrval takovy to plastovy tocitko v klimatizaci, takze na me sel sileny, silny a nicim neregulovany proud ledoveho vzduchu, po asi pul hodine jsem tam narvala ubrousek a bylo...  O Mossoro jsem slysela od vsech jen to, ze jestli mi je v Recife a v Natalu vedru, ze v Mossoro je trikrat tak vedro a ze tam ani netece studena voda, jen vrela... bohuzel to byla pravda, sice je mestoa si jen hodinu od pobrezi, ale vedro tam bylo teda znatelne vetsi... Autobusak byl v rekonstrukci, v nedeli odpoledne zadne znamky po verejne doprave, tak jsme vzali taxik s tim, ze nam stary pan poradi, kde se levne v centru ubytovat. Zanechal nas v bocni ulici vedle trznice, misto trochu opustene, ale tak za 60 realu (600) pro dva s klimatizaci a Tv, nakonec hrde s ventilatorem za 400 bez televize, kdo by to nebral, ze.. Restosky vsude zavreny, pry az vecer, vydrzeli jsme asi do sedmi a pak vyrazili do pizzerie, v noci vedro, ja jsem spala asi dve hodiny, Ze chrapal jak zabitej.. vetrak delal neuveritelnej ramus, porad se mi zdalo, ze barak musi spadnout (vzpomnela jsem si na svou tetu, jak se me pri navsteve portugalska ptala, od kdy ze jsou v unii a jakto, ze muzou stavet tak prikry schodiste a tak maly zachody...) protoze tenhle barak vypadal, ze si ho pan domaci postavil sam bez architekta a zedniku... no, prezili jsme. jen mam pocit, jestli jsem v ty spelunce nechytla nejakou vyrazku, zacalo to vcera rano a dneska uz to mam pres cely predlokti na pravy ruce, uvidime... dneska to zacalo svedit a trochu palit.
Zpatky k nazvu prispevku, ucel cesty do Mossoro byl jasny: zucastnit se prijimacek - resp. prnvniho kola... Univerzita byla dost za mestem, kampus vypadal asi jako nase chatarsky oblasti, kam jezdi skolaci na konci skolniho roku na vylet... jen nizke patrove budovy, pak opustenych psu a kocek, stromy, vyprahla sucha hlina a nastenky u trid... ale pusobilo to hodne mile... mistnost jsme nasli na prvni pokus, cely prvni pisemny test (na zaklade povinnych textu) trval 4 hodiny, ktere jsem ja stravila pred ucebnou na placku mezi budovami.. na zulove lavicce, ktera minimalne dve hodiny prijemne chladila, pak uz bylo vedro nesnesitelne... (a to bylo od osmi rano! takze v 10 se mi zdalo, ze se upecu...), chvili jsem cetla, pak prisla do ucebny vedle me nejaka pani s velmi pronikavym hlasem, tak se nedalo nic delat, musela jsem jen zevlit.. nastesti se ke me po chvili nicnedelani pridala nejaka slecna, jejiz manzel delal taky prijimacky, tak jsme skoro dve hodiny klabosily. Zapomnela jsem napsat, ze v mistnsoti vedle prijimacek to vypadalo na slusnou estradu, rano tam byli nejaky studenti s modryma a bilyma balonkama, bylo to v sekci Fakulty telesne vychovy, jsem si rikala, asi to maji pratelske a slavi neci narozeniny.. no, pak se tam zacali kupit lidi, spis starsi, ucitele, obcas zaznel potlesk a pak bouchani balonku, pak zas nic, pak zas potlesk a bouchani balonku... zvedavost premohla lenost, a tak jsem zjistila, ze slo o volbu rektora.. resp. predstavovani kandidatu .) rikali mi to studenti telocviku, kteri maji sveho kandidata z jejich fakulty... rektora voli vsichni vcetne studentu... a za 15 dni bude vysledek, tak uvidime, jestli vyhral, jestli se teda Ze dostane do dalsiho kola prijmacek (celkem 4).
Pokracovani priste, jdu si koupit neco studenyho...
jo vlastne jeste jedna pikoska na zaver k mossoro: dva roky tam neprselo, ale kdyz jsme se rozhodli opustit po prijimackach mesto, tak jen co jsme dosedli to prvniho neofiko taxiku, co nas mel dovest na misto, odkud jezdi neofiko doprava do Aracati v Ceara, tak se spustil takovy ten tropicky lijak... po dvou letech jednou zaprsi a my jsme pri prestupovani do jinyho dopravniho prostredku za par sekund promokli na kost... nicmene z fotek z cesty z natalu do mossoro je videt, jak tam bylo sucho, krajina jak v bolivii na pousti... vsude sede zbytky stromu, videla jsem i mrtvou kravu, kterou zralo hejno supu... a to jsme jeli jen kousek ve vnitrozemi, v podstat tak hodinu od pobrezi, neumim si predstavit, jak to vypada dal ve vnitrozemi...