protoze muj pobyt v brazilii zdal se doma byti mirne podezrely, vyrazila na cestu odborna kontrola, ktera poctive prosla vsechnu skolni dokumentaci, vsechny zkouskove testy a prolustrovala vsechny knihy nakoupene na diplomku. za odmenu za vykonanou praci se pak vydala na uspornou a strastiplnou cestu do Ria, na vodopady Iguacu a do Sao Paula. Fotodokumentace prilozena nize, zaznamy z odborne prace komise jsou tajne, nicmene fotky z dovolene si klidne prohlidnete .))) jo a lepsi je to jet od spoda nahoru nez od shora dolu... ale asi je to jedno....
aneb asi pozna i kdo nezna, kdo je moje mamka a kdo moje teta .) a popisky jsou taky misty hodne napomocne...
pro milovniky ofci: ofce prezila
pro milovniky piva: chlazene se da
pro milovniky vody: byl ji dostatek
pro milovniky ria: ctyri dny nestaci!!!!
nyni uz jen sbalit ten odborny material, dopravit ho na letiste a odborne ho odbavit (a hlavne v poradku dopravit)
po trinactym zari se teste - vsechny vas poradne zkontroluju! .))
úterý 23. srpna 2011
středa 10. srpna 2011
fotky z pantanalu
pokusim se na rajce nahrat fotky z pantanalu, tusim, ze asi nejzajimavejsi, no, nevim, jeste ta bolivie...
http://urtscha.rajce.idnes.cz/Pantanal
heslo i login "pantanal" .))
plus par novych fotek dole po dlouhym rolovani
http://urtscha.rajce.idnes.cz/Pantanal
heslo i login "pantanal" .))
plus par novych fotek dole po dlouhym rolovani
objednavky
ahoj
objednavky do 20.8. s predanim v zari jsem myslela spis na veci, ktery doma nesezenete .))) tj. cachaca se nejaka doveze, ale asi to nebude 20 flasek .( pardon. spis knihy nebo tapioca, nebo nevim. levny havaianas .)) pardon.
objednavky do 20.8. s predanim v zari jsem myslela spis na veci, ktery doma nesezenete .))) tj. cachaca se nejaka doveze, ale asi to nebude 20 flasek .( pardon. spis knihy nebo tapioca, nebo nevim. levny havaianas .)) pardon.
neděle 7. srpna 2011
bolivijske letiste a dalsi zazitky .)
takze, sedime na letisti v jedinem internet cafe, mame pred sebou nekonecnych tusim 8 hodin cekani v noci na let nad ranem, tak zkusim trochu sepsat posledni treba tyden nebo dva... poradne ani netusim, kde jsem vlastne skoncila, tak to bude mirny chaos, pardon.
z pantanalu v brazilii jsme se presunuli pres hranici do bolivie, to bylo 20.7. protoze mi koncilo studentske vizum, presne tento den. pak jsme taxikem za 25 kc dojeli do centra mestecka, kde jsme se na radu ubytovali v trochu levnejsim hotylku (pak se ukazalo, ze byl nejlepsi ve meste), stal pro dva s koupelnou 600 na noc, a s kabelovou televizi, coz se ukazalo jako rozhodujici, protoze jsme oba byli nemocny a kuryrovali se 4 dny (po nejaky syrovy ryze me navic chytl prvni bolivijsky prujem... slava endiaronu!)
pak jsme se vydali Tren de la Muerte (vlakem smrti - toto jsem musela samozrejme rodicum v planech zatajit .) do Santa cruz de la sierra, vlak vyrazil v nedeli ve ctyri odpoledne, no, puvodne jsme si mysleli, ze dodrzuji 10km za hodinu pouze v obci, pak nam doslo, ze to je vlak smrti, protoze se cestou k smrti unudite, neni nic videt (je to rovina nudnejsi nez husakovy projevy, jak by rekl nas cestinar na gymplu - budiz mu zeme lehka) a hlavne, v sest se setmelo, takze bylo videt jen sileny obrazovy doprovod jeste silenejsi a neuveritelne hlasity mexicky hudby z osmdesatych let...
santa cruz byla jen prestupni stanice, vyresili jsme plany, zustaneme v levne bolivii misto navratu po zemi pres brazilii se vydame letadlem... (snad to dneska poleti) a pojedeme do sucre a uyuni.
do sucre jsme jeli nocnim busem, vyrazil ve tri, jel rychleji nez vlak, cesta asi za hodinu zacla byt zajimava, protoze krajina se zacala vlnit, videli jsme pomerancovniky - nikdy bych nerekla, ze tu neco takovyho poroste, ale moje znalosti zemepisu jsou holt hodne mizerny... no, cesta vypadala zbesile, ze mi po nalehani sdelil, ze zpoceny dlane jsou ze stresu z busu (cesta pekne drncala, proste jen udusana hlina msitama, obcas asfalt se strasnejma dirama... kopce a propasti nastesti - jak mi pak pozdeji sdelila v sucre jedna nemka - nebylo videt). bus zazitek, bez klimatizace (to jsem na zacatku byla rada, ze tam neni deset stupnu...), smrdici bolivijci (jak nam pred cestou osvetlil mily brazilsky par, proste nemaji teplou vodu a vsude je desna zima na to se koupat...), neuveritelny bordel v busu, proste si koupej pomerance a slupky litaj jednim okynkem ven a druhym za nim zpet (par sem jich chytla do ksichtu)... nejhorsi zazitek navrat z restaurace... citila jsem za jizdy, ze mi neco pristalo na zadech a svalilo se na sedackku, ale nic jsme nenasli, tak to ze prisoudil moji paranoi..no, po navratu z pausy na curani a jezeni jsem na sedacce objevila rozsedlou zvejkacku... a bohuzel teda i na fialovy sukni od kati... muj vztek na bolivijce neznal mezi.. nadavala jsem pul hodiny a pak znovu (nastesti to dopadlo dobre, v nasledujicim meste mi zvykacku v pradelne odstranili!! anizby odstranili sukni z provozu!)
Sucre- neuveritelny prekvapeni!! opet: nikdy me bolivie nezajimala, takze jsem necekala pekne udrzovane, v bolivii nejcistsi mesto co jsem videla, plne bile omitnutych staveb od spanelu, kdysi to bylo hlavni mesto, spousta pamatek, kopce kolem dokola (2600 m n m), mily hostel na doporuceni od nemce, co jsme potkali na hranici... jeden den po busu jsme spali, pak dalsi den jsme se vydali s mistnim pruvodcem se kterym se v jeho obchode zakecal predchozi den Ze do Tarabuca (vedlejsi mesto) a na venkov (do indianske osady)... no, malem jsme tam chcipli... podcenili jsme vyskovy rozdil a 3 hodinova cesta nam trvala 4, zdrzovali jsme znatelne rychlejsi skupinku 4 nemcu... v osade jsme pojedli, popili (bala jsem se, co z ty vody chytim... uvidite fotky).. ale pohoda jazz. odtam je fotka s nazvem bolivijska svatba.... pani domaci, starenka s pet a pul zubem, pradla a pradla... pak jsme asi po hodine odpocinku vyrazili pres hory a doly zpet.. uplne mrtvi jsme zapadli do mensi hospudky, kde jsme ochutnali alkac z kukurice - chicha (cteno jako zdrobnelina kocky s hacky .) no, nic moc .)
dalsi den mrtvi, vecer vylet na hrbitov .) pruvodce jsme - jak jsme se dozvedeli zpetne - asi tak 5x preplatili... dali jsme mu na nase asi 110 kc za 45 minut, gringove no. ale pohoda, ukazal nam hroby a vysvetlil alespon obrysy bolivijske historie. hrbitov narez - honsko neboj, fotky budou .)
dalsi den vylet na dinosaury - na kraji mesta maji megacementarku no a pri dolovani objevili skoro kolmou stenu s podivnymi stopami - pak zjistili, ze se tam kdysi prohnalo nekolik dinosauru, stopy se otiskly na planine, ktera se pri vrasneni vynesla na kolmou stenu... moc jsem to ve spanelstine nepochopila, ale tak nejak to urcite bylo .)
vic nez podivne diry nas zaujaly kopie dinosauru v zivotni velikosti... spousta fotek bude casem snad
pak jsme se presunuli na vyhlidku na mesto v klastere (viz foto s holubickou) a pak na vyhlidkyu za mestem na kopci a jeste jsme stihli nakupy. objevili jsme nejlepsi informacni centrum v cely jizni americe (a dokonce lepsi nez vsechny infa ktery jsem kdy navstivila v portugalsku), chvala jim!
sobotu jsme stravili v buse do uyuni, sice tvrdili po telefonu, ze listky nejsou, ale koupili jsme dva z poslednich sesti a kdyz jsme odchazeli, tak se prihnalo sest argentinek... nase stesti no... bohuzel, 4 z nich pak cestovali, z toho 3 na nasi petce... to jste nezazili... jako by ten bus byl jejich nebo co.
kazdopadne krajina cestou, 10 hodin v buse, totalni masakr. neuveritelny kopce. cestou jsme projeli pres tusim nejvyse polozene mesto na svete Potosi (4200 tusim), ulet.
uyuni - na doporuceni jsme si priplatili pokoj s topenim (vyplatilo se, bo venku mrzlo), tepla voda zamrzla... obesli jsme par cestovek, vybrali nejsympatictejsi (no, sympaticka teda uplne nebyla, ale co nadelate) a dalsi den rano jsme vyrazili. na palube 2 baskove, nemec a nemka a ridic jmenem Primitivo (nekecam!). No, dobrodruzstvi mohlo zacit.
prvni zastavka hrbitov vlaku... viz foto *asi es la vida*, pak salar - nejvetsi solna puost sveta, nadhera.. trochu, no, hodne to vypadalo jako snih, takze pro nasince to takovy zazitek asi nebyl, ale super i tak. mlha bohuzel. obed venku, studeny jidlo, ledovy vichr, obcas nekomu nejaky kus jidla uletel.. viz foto *snidane v trave* spise snidane mezi kaktusy - byl to ostrov ilha da pescada, kdysi obyvany tusim inky (podle me nas pruvodce opravdu nedelal ostudu svemu jmenu - vim, jsem kruta, ale pracuju v branzi a jeho informace bych dokazala dat z fleku taky) - kdysi tu bydleli indiani a podobne... to kdysi proste bylo kdysi... jezdil hodne opatrne... pak jsme zjistili, ze byl nejpomalejsi ze vsech... byl tak pomaly, ze i jit pesky vedle auta by bylo mistama rychlejsi... posledni den (celkem 3) baskum rupli malem nervy a tak se ho zeptali, kolik je max,. rychlost (jeli jsme 25 km za hodinu), silnice udrzovana zeme... no, pry se to lisi, nekdy 60 nekdy 80 a tak...
spali jsme obe noci v takovych ubytovnach *alojamiento basico*, prvni noc mela byt tepla voda, ale vsichni jsme tak nejak tusili, ze to nebude... no, i kdyby byla, ta mistnost byla tak strasidelna, ze bych se asi nedokazala ani svliknout z bundy (neuveritelny vichr a venku pod nulou, okna tesnila asi tak jako v sao paulu...), jeden spacak a jedna deka, trochu zima...
dalsi den se rozestoupila mlha a videli jsme konecne uzasny hory, jeden semiaktivni vulkan, rozlehle plane, prasny cesty a pusto. Nejvic se mi libila Laguna Negra, ktera byla castecne zamrzla. Vsichni jsme s napetim cekali, jestli se na konci dne dostaneme na laguna colorada, kde jsme meli spat a jestli bude otevrena cast narodniho parku (abychom rano vstali v 5 a sli na gejziry a pak na cil cesty lagunu verde, ktera znela skoro jako atlantida...). No, vystoupali jsme do 4700 m n m - viz foto, videli uzasny *barevny jezero* a mistni budka pripominajici budku z Tri veteranu na hranici tech dvou statu - nam sdelila, ze jestli chceme bliz fotit fotky, tak zaplatime 150 bolivianu, asi 400kc... protoze jsme hlasovali, jestli spat nahore a rano zkusit projet na gejziry s tim, ze neni jisty, jestli to pujde (kvuli snehu) nebo jestli budeme spat dole a vratime se dalsi den domu... no, hlasovani ja a jeden bask pro to to zkusit, nemci a Ze oba pro vratit se dolu, a bask pod tihou modrych oci blondate zmrzle nemky hlasoval pro to vratit se, takze vstup do parku abychom si to vyfotili bliz a zmizeli se nam platit fakt nechtelo...
no, pak nastal nejkritictejsi moment cesty: primitivo vypnul motor ... a motor asi tak hodinu nesel nastartovat. ve vichru jsme v dece mrzli v aute (chvala napadu vzit do auta deku - zavazadla cestovala nahore na strese)... baskove sli okouknout situaci a popsali to jako zazrak, ze auto dojelo az sem... no, bali jsme se. pak nas zachranil nejaky dalsi ridic, posledni co prijel po nas (vsichni uz davno odjeli)... mel funkcni draty a nastartoval... pak jsme se dve hodiny v noci za zpevu basku a interkulturni vymeny dopravili do vesnice, kde vsechno ubytovani bylo samozrejme plny, bo se vsichni ubytovali pred nami .) tak meli tri postele a jednu manzelskou, tak jsme nemce nechali na manzelsky (nebyli par) a s basky jsme preckali noc na trojluzaku .) rano snidane venku, bo na slunci tepleji nez uvnitr, sice primitivo tvrdil, ze cesta na hranici s chile kvuli odvozu nemcu je jen 1/2 hodiny zajizdka, nakonec to byla zajizdka 4hodinova.. a cesta zpet bylo totalni utrpeni, me chytl prujem, primitivo jel 35km za hodinu, kdyz nas predjizdeli pomalu i lamy... no, nakonec jsme byli radi, ze jsme dorazili domu.. videli jsme trikrat tu samou cestu... ale tak co uz no, aspon jsme ziskali tipy na baskickou hudbu a hodne se s nima nasmali.
pak jsme zustali den v uyuni, sli jeste jednou na vlaky a zaplatili si taxika na solnou poust, protoze byla modra obloha a asi se sem uz nevratime, minimalne ne v nejblizsich letech... zapad slunce uzasny.. proste uzasny. vsude sul a par kopcu na obzoru.
v noci nocni vlak, 7 hodin, pak hned prestup na bus a cesta do cochabamby.
tam jsme dorazili asi ve dve a cely den proodpocivali v hostelu u autobusaku, dalsi den nakupy, okukovani centra, hodinovy rozhovor s mamkou, tetou, castecne s bratrem a sestrenkou zijici v chile co je na navsteve v cechach a dve vety s otcem .) pozadavek na dovoz koky zamitnut mnou, mamkou zamitnut navrh na porideni si mravenecnika... .) taky pripravy na oslavuy bolivijske nezavislosti - resp. soucast oslav, pruvody mestem, kazda skola nebo jak to organizovali - s hudbou (dechovka) a mazoretkami, totalni kolaps dopravy...
vylet k sose krista pry vetsi nez v riu - mozna vyssi, rozhodne vyhled od ni100x horsi a tim nechci urazit cochabambu... hledani pizerie a nakupy.
vecer mirny sok, ze hori hotel... pak jsme zjisitli, ze kazdy prvni patek v mesici bolivijci *vykuruji* domy, obchody a tak silenym smradem... pali ohnicky v *minigrilech* a zapaluji v nich symboly toho, s cim chteji mit stesti, kdyz to shori cele, tak budou mit stesti, kdyz ne, tak ne.. treba v hotelu mohli palit pry mala zavazadla, aby meli hodne hostu, zena prejici si otehotnet muze palit malou panenku... no, kazdopadne se nedalo dychat skoro nikde. smrad se linul s obchodu s mobily, s nabytkem, s oblecenim... palili vsichni a vsude... byla jsem rada, ze taxikar nic nepalil, aspon ne za jizdy...
dalsi den rano cesta s nejhorsi dopravni spolecnosti v bolivii dosud, hodinu a ctvrt nez jsme vyjeli, pak dvakrat kontrola cely bus vystoupit a nastoupit kvuli narkotikum, ridic nam malem ujel, protoze jsme na hranici sli na zachod (hranice mezi dvema krajema v bolivii) a nejak se mu nechtelo cekat, az ujdeme dva metry, tak troubil jak pominutej... to samy na obed, az jsme mu neco se zem rekli... taky jsem si opsala znacku, asi to nakonec neudelam, ale mela jsem sto chuti si stezovat, bo predjizdel v zatackach a kde bylo jasne na ceduli naznaceno, ze se predjizdet nesmi (silnice mirne katastrofa).
nicmene vyhled neuveritelny cestou, ze sucheho altiplana a vysky 2500mnm jsme se dostali k jednomu kopci, kde se honily mraky a za kopcem byla neuveritelna tropicka vegetace. proste jako mavnutim kouzelneho proutku. neuveritelny sok. a neuveritelna dzungle, kraj, kde se pestuje koka .)
no, a dnesni den jsme stravili poflakovanim se po santa cruz, dokonce jsme sli i do kina (z nudy) nad 3d smoulama zvitezila americka komedie (tusim ze se to jmenuje kill my boss nebo tak nejak), jedina vtipna veta -asi na to nepujdete - byla *mistr motherfucker jones would be proud of us*...
no, a ted to proklate desorganizovane bolivijske letiste. ale uz chybi jen 5 hodin do checkinu, driv to asi neotevrou, pokud vubec otevrou... a pak snad home sweet home.
z pantanalu v brazilii jsme se presunuli pres hranici do bolivie, to bylo 20.7. protoze mi koncilo studentske vizum, presne tento den. pak jsme taxikem za 25 kc dojeli do centra mestecka, kde jsme se na radu ubytovali v trochu levnejsim hotylku (pak se ukazalo, ze byl nejlepsi ve meste), stal pro dva s koupelnou 600 na noc, a s kabelovou televizi, coz se ukazalo jako rozhodujici, protoze jsme oba byli nemocny a kuryrovali se 4 dny (po nejaky syrovy ryze me navic chytl prvni bolivijsky prujem... slava endiaronu!)
pak jsme se vydali Tren de la Muerte (vlakem smrti - toto jsem musela samozrejme rodicum v planech zatajit .) do Santa cruz de la sierra, vlak vyrazil v nedeli ve ctyri odpoledne, no, puvodne jsme si mysleli, ze dodrzuji 10km za hodinu pouze v obci, pak nam doslo, ze to je vlak smrti, protoze se cestou k smrti unudite, neni nic videt (je to rovina nudnejsi nez husakovy projevy, jak by rekl nas cestinar na gymplu - budiz mu zeme lehka) a hlavne, v sest se setmelo, takze bylo videt jen sileny obrazovy doprovod jeste silenejsi a neuveritelne hlasity mexicky hudby z osmdesatych let...
santa cruz byla jen prestupni stanice, vyresili jsme plany, zustaneme v levne bolivii misto navratu po zemi pres brazilii se vydame letadlem... (snad to dneska poleti) a pojedeme do sucre a uyuni.
do sucre jsme jeli nocnim busem, vyrazil ve tri, jel rychleji nez vlak, cesta asi za hodinu zacla byt zajimava, protoze krajina se zacala vlnit, videli jsme pomerancovniky - nikdy bych nerekla, ze tu neco takovyho poroste, ale moje znalosti zemepisu jsou holt hodne mizerny... no, cesta vypadala zbesile, ze mi po nalehani sdelil, ze zpoceny dlane jsou ze stresu z busu (cesta pekne drncala, proste jen udusana hlina msitama, obcas asfalt se strasnejma dirama... kopce a propasti nastesti - jak mi pak pozdeji sdelila v sucre jedna nemka - nebylo videt). bus zazitek, bez klimatizace (to jsem na zacatku byla rada, ze tam neni deset stupnu...), smrdici bolivijci (jak nam pred cestou osvetlil mily brazilsky par, proste nemaji teplou vodu a vsude je desna zima na to se koupat...), neuveritelny bordel v busu, proste si koupej pomerance a slupky litaj jednim okynkem ven a druhym za nim zpet (par sem jich chytla do ksichtu)... nejhorsi zazitek navrat z restaurace... citila jsem za jizdy, ze mi neco pristalo na zadech a svalilo se na sedackku, ale nic jsme nenasli, tak to ze prisoudil moji paranoi..no, po navratu z pausy na curani a jezeni jsem na sedacce objevila rozsedlou zvejkacku... a bohuzel teda i na fialovy sukni od kati... muj vztek na bolivijce neznal mezi.. nadavala jsem pul hodiny a pak znovu (nastesti to dopadlo dobre, v nasledujicim meste mi zvykacku v pradelne odstranili!! anizby odstranili sukni z provozu!)
Sucre- neuveritelny prekvapeni!! opet: nikdy me bolivie nezajimala, takze jsem necekala pekne udrzovane, v bolivii nejcistsi mesto co jsem videla, plne bile omitnutych staveb od spanelu, kdysi to bylo hlavni mesto, spousta pamatek, kopce kolem dokola (2600 m n m), mily hostel na doporuceni od nemce, co jsme potkali na hranici... jeden den po busu jsme spali, pak dalsi den jsme se vydali s mistnim pruvodcem se kterym se v jeho obchode zakecal predchozi den Ze do Tarabuca (vedlejsi mesto) a na venkov (do indianske osady)... no, malem jsme tam chcipli... podcenili jsme vyskovy rozdil a 3 hodinova cesta nam trvala 4, zdrzovali jsme znatelne rychlejsi skupinku 4 nemcu... v osade jsme pojedli, popili (bala jsem se, co z ty vody chytim... uvidite fotky).. ale pohoda jazz. odtam je fotka s nazvem bolivijska svatba.... pani domaci, starenka s pet a pul zubem, pradla a pradla... pak jsme asi po hodine odpocinku vyrazili pres hory a doly zpet.. uplne mrtvi jsme zapadli do mensi hospudky, kde jsme ochutnali alkac z kukurice - chicha (cteno jako zdrobnelina kocky s hacky .) no, nic moc .)
dalsi den mrtvi, vecer vylet na hrbitov .) pruvodce jsme - jak jsme se dozvedeli zpetne - asi tak 5x preplatili... dali jsme mu na nase asi 110 kc za 45 minut, gringove no. ale pohoda, ukazal nam hroby a vysvetlil alespon obrysy bolivijske historie. hrbitov narez - honsko neboj, fotky budou .)
dalsi den vylet na dinosaury - na kraji mesta maji megacementarku no a pri dolovani objevili skoro kolmou stenu s podivnymi stopami - pak zjistili, ze se tam kdysi prohnalo nekolik dinosauru, stopy se otiskly na planine, ktera se pri vrasneni vynesla na kolmou stenu... moc jsem to ve spanelstine nepochopila, ale tak nejak to urcite bylo .)
vic nez podivne diry nas zaujaly kopie dinosauru v zivotni velikosti... spousta fotek bude casem snad
pak jsme se presunuli na vyhlidku na mesto v klastere (viz foto s holubickou) a pak na vyhlidkyu za mestem na kopci a jeste jsme stihli nakupy. objevili jsme nejlepsi informacni centrum v cely jizni americe (a dokonce lepsi nez vsechny infa ktery jsem kdy navstivila v portugalsku), chvala jim!
sobotu jsme stravili v buse do uyuni, sice tvrdili po telefonu, ze listky nejsou, ale koupili jsme dva z poslednich sesti a kdyz jsme odchazeli, tak se prihnalo sest argentinek... nase stesti no... bohuzel, 4 z nich pak cestovali, z toho 3 na nasi petce... to jste nezazili... jako by ten bus byl jejich nebo co.
kazdopadne krajina cestou, 10 hodin v buse, totalni masakr. neuveritelny kopce. cestou jsme projeli pres tusim nejvyse polozene mesto na svete Potosi (4200 tusim), ulet.
uyuni - na doporuceni jsme si priplatili pokoj s topenim (vyplatilo se, bo venku mrzlo), tepla voda zamrzla... obesli jsme par cestovek, vybrali nejsympatictejsi (no, sympaticka teda uplne nebyla, ale co nadelate) a dalsi den rano jsme vyrazili. na palube 2 baskove, nemec a nemka a ridic jmenem Primitivo (nekecam!). No, dobrodruzstvi mohlo zacit.
prvni zastavka hrbitov vlaku... viz foto *asi es la vida*, pak salar - nejvetsi solna puost sveta, nadhera.. trochu, no, hodne to vypadalo jako snih, takze pro nasince to takovy zazitek asi nebyl, ale super i tak. mlha bohuzel. obed venku, studeny jidlo, ledovy vichr, obcas nekomu nejaky kus jidla uletel.. viz foto *snidane v trave* spise snidane mezi kaktusy - byl to ostrov ilha da pescada, kdysi obyvany tusim inky (podle me nas pruvodce opravdu nedelal ostudu svemu jmenu - vim, jsem kruta, ale pracuju v branzi a jeho informace bych dokazala dat z fleku taky) - kdysi tu bydleli indiani a podobne... to kdysi proste bylo kdysi... jezdil hodne opatrne... pak jsme zjistili, ze byl nejpomalejsi ze vsech... byl tak pomaly, ze i jit pesky vedle auta by bylo mistama rychlejsi... posledni den (celkem 3) baskum rupli malem nervy a tak se ho zeptali, kolik je max,. rychlost (jeli jsme 25 km za hodinu), silnice udrzovana zeme... no, pry se to lisi, nekdy 60 nekdy 80 a tak...
spali jsme obe noci v takovych ubytovnach *alojamiento basico*, prvni noc mela byt tepla voda, ale vsichni jsme tak nejak tusili, ze to nebude... no, i kdyby byla, ta mistnost byla tak strasidelna, ze bych se asi nedokazala ani svliknout z bundy (neuveritelny vichr a venku pod nulou, okna tesnila asi tak jako v sao paulu...), jeden spacak a jedna deka, trochu zima...
dalsi den se rozestoupila mlha a videli jsme konecne uzasny hory, jeden semiaktivni vulkan, rozlehle plane, prasny cesty a pusto. Nejvic se mi libila Laguna Negra, ktera byla castecne zamrzla. Vsichni jsme s napetim cekali, jestli se na konci dne dostaneme na laguna colorada, kde jsme meli spat a jestli bude otevrena cast narodniho parku (abychom rano vstali v 5 a sli na gejziry a pak na cil cesty lagunu verde, ktera znela skoro jako atlantida...). No, vystoupali jsme do 4700 m n m - viz foto, videli uzasny *barevny jezero* a mistni budka pripominajici budku z Tri veteranu na hranici tech dvou statu - nam sdelila, ze jestli chceme bliz fotit fotky, tak zaplatime 150 bolivianu, asi 400kc... protoze jsme hlasovali, jestli spat nahore a rano zkusit projet na gejziry s tim, ze neni jisty, jestli to pujde (kvuli snehu) nebo jestli budeme spat dole a vratime se dalsi den domu... no, hlasovani ja a jeden bask pro to to zkusit, nemci a Ze oba pro vratit se dolu, a bask pod tihou modrych oci blondate zmrzle nemky hlasoval pro to vratit se, takze vstup do parku abychom si to vyfotili bliz a zmizeli se nam platit fakt nechtelo...
no, pak nastal nejkritictejsi moment cesty: primitivo vypnul motor ... a motor asi tak hodinu nesel nastartovat. ve vichru jsme v dece mrzli v aute (chvala napadu vzit do auta deku - zavazadla cestovala nahore na strese)... baskove sli okouknout situaci a popsali to jako zazrak, ze auto dojelo az sem... no, bali jsme se. pak nas zachranil nejaky dalsi ridic, posledni co prijel po nas (vsichni uz davno odjeli)... mel funkcni draty a nastartoval... pak jsme se dve hodiny v noci za zpevu basku a interkulturni vymeny dopravili do vesnice, kde vsechno ubytovani bylo samozrejme plny, bo se vsichni ubytovali pred nami .) tak meli tri postele a jednu manzelskou, tak jsme nemce nechali na manzelsky (nebyli par) a s basky jsme preckali noc na trojluzaku .) rano snidane venku, bo na slunci tepleji nez uvnitr, sice primitivo tvrdil, ze cesta na hranici s chile kvuli odvozu nemcu je jen 1/2 hodiny zajizdka, nakonec to byla zajizdka 4hodinova.. a cesta zpet bylo totalni utrpeni, me chytl prujem, primitivo jel 35km za hodinu, kdyz nas predjizdeli pomalu i lamy... no, nakonec jsme byli radi, ze jsme dorazili domu.. videli jsme trikrat tu samou cestu... ale tak co uz no, aspon jsme ziskali tipy na baskickou hudbu a hodne se s nima nasmali.
pak jsme zustali den v uyuni, sli jeste jednou na vlaky a zaplatili si taxika na solnou poust, protoze byla modra obloha a asi se sem uz nevratime, minimalne ne v nejblizsich letech... zapad slunce uzasny.. proste uzasny. vsude sul a par kopcu na obzoru.
v noci nocni vlak, 7 hodin, pak hned prestup na bus a cesta do cochabamby.
tam jsme dorazili asi ve dve a cely den proodpocivali v hostelu u autobusaku, dalsi den nakupy, okukovani centra, hodinovy rozhovor s mamkou, tetou, castecne s bratrem a sestrenkou zijici v chile co je na navsteve v cechach a dve vety s otcem .) pozadavek na dovoz koky zamitnut mnou, mamkou zamitnut navrh na porideni si mravenecnika... .) taky pripravy na oslavuy bolivijske nezavislosti - resp. soucast oslav, pruvody mestem, kazda skola nebo jak to organizovali - s hudbou (dechovka) a mazoretkami, totalni kolaps dopravy...
vylet k sose krista pry vetsi nez v riu - mozna vyssi, rozhodne vyhled od ni100x horsi a tim nechci urazit cochabambu... hledani pizerie a nakupy.
vecer mirny sok, ze hori hotel... pak jsme zjisitli, ze kazdy prvni patek v mesici bolivijci *vykuruji* domy, obchody a tak silenym smradem... pali ohnicky v *minigrilech* a zapaluji v nich symboly toho, s cim chteji mit stesti, kdyz to shori cele, tak budou mit stesti, kdyz ne, tak ne.. treba v hotelu mohli palit pry mala zavazadla, aby meli hodne hostu, zena prejici si otehotnet muze palit malou panenku... no, kazdopadne se nedalo dychat skoro nikde. smrad se linul s obchodu s mobily, s nabytkem, s oblecenim... palili vsichni a vsude... byla jsem rada, ze taxikar nic nepalil, aspon ne za jizdy...
dalsi den rano cesta s nejhorsi dopravni spolecnosti v bolivii dosud, hodinu a ctvrt nez jsme vyjeli, pak dvakrat kontrola cely bus vystoupit a nastoupit kvuli narkotikum, ridic nam malem ujel, protoze jsme na hranici sli na zachod (hranice mezi dvema krajema v bolivii) a nejak se mu nechtelo cekat, az ujdeme dva metry, tak troubil jak pominutej... to samy na obed, az jsme mu neco se zem rekli... taky jsem si opsala znacku, asi to nakonec neudelam, ale mela jsem sto chuti si stezovat, bo predjizdel v zatackach a kde bylo jasne na ceduli naznaceno, ze se predjizdet nesmi (silnice mirne katastrofa).
nicmene vyhled neuveritelny cestou, ze sucheho altiplana a vysky 2500mnm jsme se dostali k jednomu kopci, kde se honily mraky a za kopcem byla neuveritelna tropicka vegetace. proste jako mavnutim kouzelneho proutku. neuveritelny sok. a neuveritelna dzungle, kraj, kde se pestuje koka .)
no, a dnesni den jsme stravili poflakovanim se po santa cruz, dokonce jsme sli i do kina (z nudy) nad 3d smoulama zvitezila americka komedie (tusim ze se to jmenuje kill my boss nebo tak nejak), jedina vtipna veta -asi na to nepujdete - byla *mistr motherfucker jones would be proud of us*...
no, a ted to proklate desorganizovane bolivijske letiste. ale uz chybi jen 5 hodin do checkinu, driv to asi neotevrou, pokud vubec otevrou... a pak snad home sweet home.
navrat
zitra nad ranem se vracime do brazilie. do 20.8. prijimam objednavky na dovoz (hlavne vojta, zuzka, kaja? a samozrejme i dalsi), tusim, ze bratr muj blog necte, ale pro jistotu: koku ani jiny drogy, zbrane, zivy ani vycpany zvirata nepovezu .)) mne se tak strasne nechce domu!!!
středa 3. srpna 2011
fotky
dole strucny fotky, prezili jsme teploty pod nulou v pousti v ubytovne bez topeni, solna plan narez, sopky kolem tez, jedna cmoudila, bolivije je krasna!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)