cestovani severovychodem

protoze vcera - jak jsem zoufale napsala - celej den chcilo a chcilo, tak jsme se nejak vycerpali a Ze je asi nemocnej, takze budeme muset moje cestovatelsky ambice trochu zredukovat .( obcas tak ponekud smutne uprostred deste pod destnikem rekne `ja jsem z manaus! my kdyz prsi, tak nikam nechodime...` no, tak v amazonii prsi asi jeste brutalnejs nez tady. kazdopadne je chvili cas nez nekam vyrazime (neprsi - zatim!) neco prispet.
budu to psat asi po dnech a hodne ve zkratce nejvetsi zazitky (uz je to tyden a kousek, co jsem na cestach .))
23. cervna v noci jsem odletela ze sampy do mesta na severovychode (presne v tom cipu jizni ameriky, co zabiha do atlantiku) - mesto se jmenuje Joao Pessoa (Jan Osoba - docela vtipne), pojmenovane na pocest zdejsiho politika, kandidata na viceprezidenta, ktery byl v roce 1930 zabit v nedalekem Recife. Mesto jsem nevidela, dorazila jsem na ubytko ve ctyri rano a dopoledne jsme hledali banku na zaplaceni poplatku za rezervaci, mesto totalne vylidneny, nikde nikdo a vse zavreny, prece jen bylo 24.6. - svaty Jan a obyvatele, pokud meli kam, se uchylili podle me do blizkeho mesta Campina Grande (dve hodky busem na zapad do vnitrozemi), kam jsme i my po neuspesnem hledani otevreny banky vyrazili.
bus mel na dverich napsano `ctete Bibli` takze ja ateista jsem se modlila, aby ji ridic necetl za jizdy... kraj je to hodne nabozensky zalozeny, jen co je pravda... tyhle religiozni oslavy svateho Jana tu vicemene trvaji mesic (cerven). autobusova spolecnost navysila dopravu o jeden bus, cimz zpusobila na autobusaku neuveritelny chaos, dvakrat jsem prenasela svuj megabatoh z kufru do kufru, ale nakonec jsme odjeli. Ubytovali jsem se u moji kamaradky z karnevalu (potkala jsem je v recife v tom samym dome, kde jsem surfovala ja), v byte bylo hodne lidi, takze veselo, dostali jsme matraci nafukovaci v rohu obyvaku a vyrazilo se ven. Nejdriv nam ukazali Sitio Sao Joao (venkovska sidelni jednotka rekneme .)), takova osada kolem kostela, vybudovane umele uprostred velkeho mesta Campina Grande (ma 450 tisic obyvatel a na mape je to takova tecka! - holt tady v brazilii je vsechno vetsi). Ukazka pro zelenace jako ja docela zajimava, bo tam meli vybaveni domu jako na venkove (plne svatych), taky vysazenou cukrovou trtinu, udelanou umelou svatojanskou hranici a tak, vice pri fotkach snad pristi tyden. Pak jsme se sli naveceret a pripravit se na dlouhou noc. Ta kvuli memu vycerpani (bo jsem nespala v letadle) skoncila jiz v pul treti, zatimco mistnaci parili asi tak do sesti. Maji tu specialni namesti u centra mesta `Parque do Povo` (park lidu), kde je mega `pyramida`, kde se tanci hlavne quadrilha (spolecny tanec skupin ve stejnokroji) nebo tam byla sem tam prehlidka cehosi a kohosi .) pak tam mezi stanky s jidlem a restauracemi a osvezovnami byly tez repliky starsich domu, kostelu a tak a taky `ostrovy forro` coz byla mista, kde hrala tradicni hudba, na kterou se tancuje (nevim, asi jako nase polka, rekneme), mistnaci tancej o stosest .)) je to parovy tanec, ale videli jsme i skupinky, ale do tech ostrovu (na parket - budova, ktera ma tri steny otevreny a u ty zavreny je kapela) mohou jen tancici dvojice. Pak tam maji alternativnejsi scenu (kde jsme slyseli moderni marakatu) a taky v dolni casti je mega podium, kde hrajou zname kapely a probiha megaparba.
sobota 25.6. bo vsichni mirne mrtvi, vstavalo se pozde. pak jsme vyrazili autem s Julii a Polianou do Galante, mestecka asi 20 km daleko, kam miril z Campina Grande i vlak forro. V kazdem vagonu hrala jedna kapela - tradicni forro s nazvem `pe de serra` ma jen tri hudebniky (triangl, akordeon a bubinek), vlak byl vyprodan, tak jsme za nim vyrazili autem. Stihli jsme ho na odjezdu z mestecka, neuveritelna scena, lidi na kolejich, stanky tesne u koleji, pred vlakem, ktery jel doslova krokem sli policiste a rozhaneli dav .)) vsude hudba, tanec, chaos, stanky s jidlem a pitim a kravinkama. Z mestecka byl pekny vyhled do krajiny - protoze je zima a je obdobi deste (ktery teda vsichni vitaj samozrejme - obzvlaste zemedelci), tak je to neuveritelne zelena krajina, neco jako nase jaro. Bylo tam par kopcu a rybnik, takze takova skoro ceska krajinka.
po navratu do campiny jsme se nechali vysadit u stare laguny nebo jak to slovo prelozit a obesli jsme si ji (docela dalka), chtela jsem se vyfotit s nejslavnejsimi hudebniky (resp. jejich sochami) ale brazilske krasky se musely kazda nechat vyfotit tak dvacetkrat, a nerespektovaly, ze ja jsem tam stala uz tak dvakrat dyl nez ony (zensky tu jsou mistma stranse drzy podle me - a dravy), takze jsem nastvane odesla bez fotky... jeste jsme vyrazili do parku podivat se, co se tam deje na vecer a po veceri jsem doma usla a uz jsem se neprobudila .)
26. 6. nedele - dopoledne nas probudil zvonek - prisel tatinek poliany, v neuveritelne rozmarne nalade, vsechny vzbudil a recitoval basne a hlavne se pokousel vzbudit do rana parici polianu, coz bylo skoro nemozne, nicmene jsme se mezitim vypravili a tatinek nas svezl na trznici. tam jsme prosli co jsme nasli, popovidali jsme si s par vyrobci, nejlepsi byl pan vyrabejici kozene klobouky a obrazy a pak jsme se najedli a vyrazili na salon tradicinich vyrobku ze statu paraiba (trznice mela jen vyrobky z campiny grande, a i tak toho bylo hodne). Ovsem salon byl narezovej - megastavba a mega moc veci. Koupili jsme jen Cordel (tusim ze pouze severovychodni druh basni lidoveho charakteru), jeslti bude cas, tak poskytnu aspon nazvy nebo pro zajemce pak doma i ty male sesitky (velikost A6), cena kolem 10 az 20 korun, vzdycky s tradicnim obrazkem na predni strane (drevorezba).
Pak jsme se vypravili do Parku Lidu na dalsi davku forro - zacalo prset, pekny slejvak, ktery jsme preckali v restauraci, jak jinak, potom jsme se vypravili do dalsich stanku, kde jsme objevili jednoho z nejslavnejsich autoru Cordelu - Manoela Monteira, myslela jsem, ze uz je mrtvy, nicmene je teda zivy a cily .)) bile vlasy a neuveritelne upovidany, mirne jsem mu nerozumela, ale Ze mi to pak prevypravel .) podepsal nam sve knizecky a vyfotil se s nami. pak jsme jeste vlezli do turistickych informaci a zjistili, o co vsechno prijdeme, pokud budeme sledovat muj cestovni plan (stopu dinosauru, nastenne kresby, vyhledy atd.), ale co se da delat, clovek by potreboval mesic na paraibu, a to bohuzel nemam. jeste jsme vlezli do mistniho kulturniho centricka, kde ucili tancovat forro, Ze netancuje, ale ujala se ho velmi aktivni lektorka, takze si zatancoval tez. Ja jsem tancovala s moderatorem, kterej mel na sobe zlatej ubor s obrazky kaktusu, klobouk na siroko s cipama do boku (dodam foto) a slunecni bryle, prestoze tam byla docela tma... no, exot .) ale tak aspon kroky mi vysvetlil. pak jsem zustali okukovat a odebrali se kolem pulnoci domu, bo druhy den jsme vyrazeli dal.