Rest...

Jak psala Zuzka: mam to vydrzet alespon do karnevalu, tj. asi mesic, takze se budu snazit. Mozna uz je to vlastne za min, ani nevim, kolikatyho dneska je.)
Nicmene tedy tradicne trochu zmatene zacnu od dlouho slibovane historky o noci na letisti: nekteri si asi pamatuji, jak jsem v kvetnu, cervnu a cervenci s dalsimi tremi kolegy ucila sedm ceskych vojaku portugalsky, protoze si ministerstvo usmyslelo vyslat je na cviceni do brazilie (podle ruznych nitek a naznaku to vypada, ze se to upeklo behem one slavne klausovy cesty po jizni americe..). Techto sedm statecnych se ucilo sest hodin denne pet dni v tydnu portugalsky a nekteri se opravdu naucili (byla jsem svedkem rozhovoru nejlepsiho z nich s mymi turisty/port. televizi v ceskem krumlove s portugalci a opravdu se s nimi dokazal dohodnout). Kazdopadne po nekolika mesicnim nic-nevedeni se ozvali, ze teda pojedou - dva z nich - do amazonie. Ruda nakonec nemohl jet, ale Banan mi nakonec napsal, ze bude od sedmi do pul desaty na letisti v Sampe a predstava surrealistickeho setkani s caipirinhou nas tak nadchla, ze on se smiril s dalsi kontrolou  a ja s vyletem na predaleke letiste (jako ruzyne, jen opet mejte na pameti sileny mistni rozmery).... Takze v patek navecer jsem odjela smer garulhos a cekala a cekala, vedela jsem jen, ze prileti v 19:10 a puvodne si naivne myslela, ze me pustej na celnici (do kontrolovane zony) - jako v praze se mi to parkrat kvuli turistum povedlo (reklamace zavazadel, zapomenuty veci atd. a s trochou premlouvani a smutnych oci dostanete karticku a muzete projit i bez letenky do vnitrnich utrob letiste). historka o klientovi, kteremu jsem slibila pomoc s tlumocenim ani jakekoliv smutne premlouvani nepomohlo, takze jsem bananovi napsala, ze cekam sice u priletu, ale moc jsem nedoufala (mel dve a pul hodiny, let se samozrejme zpozdil a tak to bylo dost nepravdepodobny). Na letisti jsem nenasla novinovy stanek, takze jsem si nadavala, co jako ten zvytecny trihodinovy mozna vicehodinovy vylet na letiste je zas za ulet. Kazdopadne se mi pak ozval s tim, ze ma problem se zavazadlem a ze to jeste potrva. Trvalo to tak dlouho, ze mu to do Manaus (v amazonii) uletelo. Po dlouhem hledani a volani a smskovani jsme se nasli. Radostne to setkani!!! Jako Banan je v podstate takovy ten neuveritelny pohodar, ze to ani nechapete. Ale takhle znicenyho jako byl v patek jsem ho videla snad jen behem vysvetlovani portugalskych zajmen .)) Mel totiz v sao paulu proclit nejaky vojensky material, ktery si vezl na cviceni a oni mu ta zavazadla ztratili. Ze odlita se dozvedel asi 14 dni predem, takze ockovani a zkousky (dela si vejsku jeste) musel stihnout v dost peknym stresu, materialy jim preposlali jen v portugalstine (coz jim aspon mohli nechat prelozit bo jsem se s tim prala dost i ja... bohuzel mi to poslal kdyz jsem odlitala a jen jsem to prolitla, ale prislo mi to fakt prilis... na nekoho kdo se dostal na A2 a tohle bylo dost odborny text, jeste takovy hodne formalni... armada no.) Nicmene uposlechl rozkaz a odjel. Zavazadla ztraceny. Ruseni odvozu z manaus, vyrizovani novyho letu atd. Nastesti se dohodl anglicky a vse si zaridil vicemene sam. Dali jsme si caipirinhu a kecali o prijemnejsich vecech. Nejak mi za tu dobu ujel posledni bus a nechtela jsem dat litra za taxika, tak jsem se rozhodla zustat. Tak jsme popijeli a diskutovali, kolem druhy treti jsme vytuhli na mistnich lavickach a za obcasneho "prevalovani" to doklepali do pul paty, kdy jsme meli budika, bo let byl v sedm a meli jsme trochu strach co a jak. Popotahovani na letisti o to, co potrebuje k odletu (jestli mu daji boarding card, jestli muze letet na papir co mu KLM dala se zpozdenim a duvodem proc mu to uletelo atd.) nas stalo dost nervu.. nakonec nam jen vyrizeni palubni vstupenky trvalo hodinu (chape te to? mel vsechno u sebe....) dali mu nakonec neco, co vypadalo jako uctenka, kdyz platite v obchode kartou... wtf. Po hodine nervu teda odletel. Zavazadla ztracena. Jsem zvedava, ktery favelovy boss se obohati  o cesky vybaveni. Proclit to uz asi nebude treba. resp. nebude co. Historka to asi neni, ale bylo to strasne mily a dost surrealisticky setkani - kdo si pamatuje nejaky historky z tehdejsich hodin, chape, ze to byl docela masakr.) Rano jsem pak teda v klidu a miru vyrazila domu busem a metrem... Jeste povesim asi zitra fotky na rajce.) No, snad jsem vas moc nezklamala... hlavne andrejku, ktera se tak ptala...